Další kontrolní vyšetření 5.2018

1. Těhotenství + porod aneb noční můra realitou

27. března 2013 v 21:32 | Kastina
Máme doma už jednu slečnu. Druhé miminko jsme si moc přáli. Když mi po nějakém čase gynekolog oznámil, že přirozenou cestou to nejspíš nepůjde, protože dle krevních testů mám nejspíš PCOS - Syndrom polycystických ovarií, neměla jsem vůbec MS a zřejmě ani ovulaci, nabídl nám IVF. Neváhala jsem. Brala jsem to jako sázku na jistotu.

Otěhotněla jsem po prvním pokusu, z 10 odebraných vajíček (24.4), bylo 7 oplodněno a 4 den kultivace (28.4) mi implantovali dvě embrya. Ležela jsem v nemocnici s OHSS (hyperstimulační syndrom), tak jsem musela vzít na sebe veškerá rizika nebo si nechat prcky zamrazit, což jsem nechtěla. 10.5 jsem byla šťastná, protože mi v CAR oznámili, že jsem těhotná a v 6 tt jsem dostala první fotečku našeho mrňouska. Zůstalo jedno miminko. Byla jsem šťastná.

Začátek těhotenství, probíhal bez větších potíží. Začalo mi být klasicky špatně, byla jsem hodně spavá, zvracela jsem. V červnu jsem najednou začala chraptit, zašla jsem si na výtěr z krku, všechno bylo v pořádku. Na ORL mi sdělili, že mám ochrnutou levou hlasivku, příčina neznámá, Dr. chtěl udělat CT, ale vzhledem k těhotenství to nešlo. MR mu radiolog rozmluvil. Ještě ve dveřích mi Dr. říká "Nechci vás strašit, ale může to být i nádor na mozku." Tomu jsem se zasmála, říkám "To snad ne" a odešla jsem domů.
Postupně mi bylo čím dál hůř, začala mě nesnesitelně bolet hlava, byla jsem neustále zalezlá v posteli a když ne tam, tak jsem zvracela na záchodě. Byla jsem unavená a celkově mi bylo hrozně zle. Hlas se mi zhoršoval. Chodila jsem na RHB na krční páteř, elektroléčba, cvičení, UTZ, bohužel bez účinku. Doufala jsem , že to pomůže, že potíže jsou od krční páteře.
V srpnu jsem šla tedy znova na ORL, odtam mě poslali na neurologii. Neurolog mi udělal klasické vyšetření a řekl mi, že z neurologického hlediska jsem zcela zdráva. Zvažoval MR mozku a krku +hrudníku, ale jelikož jsem těhotná a radiolog to nedoporučil, tak jen pokrčil rameny ... Mé problémy jsou nejspíš od štítné žlázy nebo od páteře. Navrhl kompletní krevní testy a vyšetření u endokrinologa.
Šla jsem tedy na endokrinologii, kde se léčím už 5 let pro Hashimotovu thyreoiditis (hypofunkce). Endokrinolog mě poslal na UTZ krku, udělal mi znova potřebné testy, vše v normě. Od štítné žlázy tedy problémy nejsou... krevní testy také negativní, lehce zvýšené CRP, ale to je u těhotných prý normální, borelioza negativní, nic zvláštního. Endokrinolog zavolal osobně neurologovi, aby mu sdělil, že štítná žláza je v pořádku a co tedy dál ??? Neurolog mu sdělil, že sám neví a ať to nějak vyřeší a hlavně ! už mě zpět k němu neposílá, jelikož jsem těhotná a stejně neví co by s semnou dělal.
Endokrinolog mi napsal tedy žádanku na MR hrudníku + krku. Ptala jsem se jestli nemůžou udělat zrovna i hlavu, říkal že dohromady to nejde, to prý potom znova. Mezi tím se mi opět zhoršili problémy, brněla mě levá část obličeje, špatně se mi chodilo, brněli konečky prstů. Volala jsem opět na neurologii panu doktorovi, řekl mi, že neví, nejspíš páteř. Pochopila jsem, že s ním už asi nemá cenu se bavit, uvidíme co ukáže MR.
Na vyšetření jsem šla v září. Byla jsem už v pátém měsíci, takže to bylo opravdu náročné, ležet nehybně 40 minut se zbíječkama kolem hlavy. I miminko bylo neklidné, měla jsem celou dobu ruce na břiše a hladila ho.
Výsledky byli do týdne, endokrinolog mi sdělil, že v krku ani hrudníku nic nemám. Jen skoliozu páteře, tu mám ale už od dětství. Říkal, že tohle mé problémy nezpůsobuje, co dál musí rozhodnout obvodní lékař.
Bohužel obvodní lékař také nevěděl, a dny ubíhaly, porod se blížil a mě bylo hůř a hůř. Další MR jsem už odmítla absolvovat, vlastně ani mi ji nikdo nenabídl, že mi teda pro jistotu ještě kouknou do tý hlavy. Jelikož jsem astmatik, byla jsem před porodem u alergologa na preventivní prohlídce, ta mi řekla totéž co všichni, že to bude od páteře, je to možné, takový případ také zná. Po porodu pokud se to nesrovná, operace to zaručeně vyřeší.
V listopadu mě napadlo, zkusit ještě jiného neurologa, protože problémy byli už zase horší, špatně se mi polykalo, vše jsem musela zapíjet douškem vody, dusila jsem se, spala jsem doslova v sedě, bolela mě pořád neskutečně hlava, zvracela jsem, špatně se mi chodilo, měla jsem problémy už i s viděním. Měla jsem strach jak bych v takovém stavu rodila a zda bych vůbec přežila. Všichni lékaři si mě přehazovali, nikdo to neřešil. Konečná diagnoza zněla "je to od páteře, dořešíme to až porodíte, ale nejspíš problémy sami odezní".
Objednala jsem se tedy do soukromé ordinace k neuroložce kousek od nás. Když mě viděla, poslala mě ihned do nemocnice ke známé neuroložce, páč ona mi nemohla udělat patřičná vyšetření. Ještě mi řekla, že mám být klidná protože nádor na mozku to nebude, to bych měla větší problémy.
Do nemocnice jsem šla druhý den, řekla jsem své problémy, paní doktorka mi chtěla okamžitě dělat MR mozku a případná další vyšetření , volala svým kolegům a řešila jaká vyšetření jsou možná, protože jsem už v 8 měsíci. Řekla jsem, že už chci jen donosit dítě, v klidu porodit a pak ať si dělají co chtějí. Neuroložka to respektovala, jen mi řekla, že kdyby cokoli se zhoršilo, musím okamžitě přijít a budu rodit i za cenu toho, že bude dítě nedonošené. Do zprávy mi napsala, že se jedná o nitrolební hypertenzi a ještě mě poslala na oční. I na očním pozadí už byl taky nález. Dr. říkal, že to nebude nic vážného, nějaká banalita související s těhotenstvím, ale rozhodně to nemám podcenit a po porodu se ihned nechat řádně vyšetřit.
Den ode dnes se mi zhoršovaly potíže, nemohla jsem už pořádně mluvit, brněla mě celá tvář, jazyk, špatně se mi mluvilo, nemohla jsem skoro jíst, začala jsem mít pocity na omdlení a už poprvé jsem i z ničeho nic spadla na zem.

13.12 ( 35tt) už byli moje problémy neúnosné. V 16 hodin jsme jeli do porodnice. Dr. na příjmu si přečetla ten štos zpráv co jsem donesla, že jsem celé těhotenství lítala po doktorech, ale na nic nepřišli. Udělala mi vyšetření, ozvy, UTZ. Miminko mělo odhadem 2.30kg , říkala, že je velmi malé . Tak si mě tam nechají na pozorování a uvidíme jak to půjde dál, ale aspoň týden ještě musím vydržet. Miminko bylo celé těhotenství v pořádku a bez potíží.
Najednou se ve dveřích objevila vedoucí lékařka, usměvavá, velmi příjemná. Přišla se podívat na další rodičku :o). Ten den byl docela klid, sobota odpoledne a porodní boxy prázdné. Pročetla si zprávy, koukla na mě a řekla mi, že se jí to nebílí. Tím, že mám po IVF se může jednat i o trombózu v mozku, naložili mě na vozík a štrádovala jsem si to na CT a oční. M. poslali domů, že kdyby něco zavolám. Na CT bylo vyšetření během pár minut, dodnes mám před očima ten vyděšený výraz radioložky za sklem, v tu chvíli mě napadlo, že asi nebude všechno jak má být, asi nebudou problémy od páteře, ale stále jsem doufala.
Vrátila jsem se na pokoj a přišla za mnou opět ta vedoucí Dr. s tím že půjdeme na porodní sál do soukromí , do klidu. Na pokoji byli další 2 maminky čekající na miminka :o). Na porodním sále, jsem si sedla do křesla, Dr. mě chytla za ruku a koukla na mě. V tu chvíli mi to bylo jasný, něco v tý hlavě mám a rozhodně to nebude maličkost, která se po porodu ztratí. Rozbrečela jsem se. Řekla mi velice klidným hlasem, že mám bohužel nádor na mozku a rodit musíme ještě dnes. Je to velice vážné. Hrozí mi krvácení, koma, smrt.
V tu chvíli jsem se tam psychicky položila. Měla hrozný strach o miminko, o sebe. Dr. řekla, že počkáme na tatínka a jdeme na to. Volala jsem M. a řekla mu že mám nádor na mozku a jdeme rodit, položila jsem telefon, víc jsem neměla sílu říct. Přišly sestřičky, nachystaly mě k porodu SC v celkové anestezii. Všechno proběhlo hrozně rychle, pamatuji si jen, že se nás ptali na jména. Věděli jsme, že to bude holčička Karolína, kluk by byl Filip.
Manžel přijel s úplně červenýma očima, brečeli jsme spolu. Cestou na porodní sál mě držel za ruku, říkal jak mě miluje a že to bude všechno dobrý. Tekly mi slzy ,myšlenkami pouze u miminka a u toho, abych to prosím přežila a mohla své dítě aspoň jednou vidět... a co si počne moje druhá dcerka... bez mámy. M. nabídli , že může být u porodu, sice se to standardně nedělá, ale tohle byla pro všechny výjimečná situace, doktoři měli opravdu strach, že to nepřežiji. M. odmítl i já jsem řekla, že by s ním pak měli víc práce než s semnou :o). Na sále se ještě vtipkovalo a pak už jsem zavřela oči a usnula. M. čekal na chodbě před sálem.


13.12.2008 v sobotu v 19.55 se nám narodila Karolínka 2,60 /46cm , nádherná, zdravá holčička...


 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lpsv lpsv | E-mail | 31. května 2015 v 20:33 | Reagovat

Pěkné,moc pěkné

2 BenyI BenyI | E-mail | 16. ledna 2017 v 19:47 | Reagovat

I found this page on 16th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

3 MarcoW MarcoW | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 13:15 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

4 Marco Marco | E-mail | Web | 4. února 2017 v 23:14 | Reagovat

Super clanok a drzim palce nech je vsetko ok :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.