Další kontrolní vyšetření 5.2017

3. Operace první - naděje

27. března 2013 v 21:43 | Kastina





Termín operace byl domluvený na 5.1.2009. Ale již mezi svátky mi volali z nemocnice, opět změna plánu.
7.1 mě objednali na Nukleární medicínu - scintigrafii.
Píchli mi radioaktivní látku a za 3 hodiny jsem si šla na 2,5 hodiny poležet pod takový prazvláštní přístroj :o). Druhý den se vše opakovalo.
Bylo to utrpení, vydržet 2,5 hodiny ležet, bolela mě neskutečně hlava, před ulehnutím jsem si vzala 3 prášky, abych vůbec vydržela. Sestry se snažily mi to zpříjemnit jak mohly, daly mi polštář, dělaly pauzy, ale i tak...

Do nemocnice jsem nastoupila 8.1.2009 v poledne a za hodinu šla opět domů, chtěli ještě udělat vyšetření na angiografii, ale bohužel zrovna jim tam cosi nefungovalo. Byla jsem rozladěná, protože jsem doufala, že už to budu mít všechno brzy za sebou. Bylo to, ale poprvé co se semnou, konečně někdo bavil a vysvětlil mi o co se vlastně jedná. Byla jsem klidnější i když rizika operace zněli šíleně, bohužel neměla jsem na výběr.

Další nástup do nemocnice byl 14.1.2009
Proběhla angiografie tzv. Matasův test. Do jedné z mozkových tepen mi přes tříselnou tepnu zavedli balonek a tepnu ucpali. Čekalo se půl hodiny, zda budu bez potíží. Potřebovali zjistit zda při operaci by mohli případně jednu tepnu obětovat. Test dopadl v pořádku, reakce žádná. Mohlo se operovat. Operace byla naplánována na úterý 20.1. Byl pátek ráno, víkend přede mnou, těšila jsem se na propustku domů, protože jsem s tím počítala, že mě tam nebudou zbytečně držet přes víkend a bylo mi to slíbeno i při příjmu, s holčičkami doma jsem se ani neloučila. Bohužel ráno u vizity přišla studená sprcha. Lékař mi sdělil, že mě domů nepustí, protože by byl blázen a tohle si nevezme na triko, můj stav je velice vážný. Bylo mi hrozně úzko, neuvidím už holčičky. V poledne byla ještě vizita s prof.S. a já jakožto jeho pacientka, doufala jsem, že aspoň on...
Pochopil, asi viděl jak bídně na tom jsem, dovolil mi, že můžu jít na víkend domů, ale nesmím se prochladit. Do nemocnice jsem se vrátila v neděli odpoledne. Rozloučená s holčičkami, slíbila jsem jim že se vrátím zpět. Smířená s osudem...

V pondělí byli přípravy k operaci, ještě nějaké krevní rozbory, sestra mi odpoledne přišla ostříhat vlasy, M. večer oholil žiletkou hlavu.
M. se mnou seděl na odd. do 20hodiny večer, pak jsem si vzala prášek a šla jsem spát. Ráno v 6 hodin budíček, předání osobních věcí a v7 hodin jsem jela na sál. Pocity smíšené, ale doufala jsem, že to doktoři zvládnou a nevyplní se žádný z těch hororových scénářů co nám před operací řekli.
Komplikované místo nádoru, ochrnutí, slepota, smrt. Operaci odhadli až na 10 hodin.

Operace trvala 7 hodin. Prof.S. a x dalších lidí okolo.

Na JIP jsem se dostala po 14 hodině. Byla jsem v umělém spánku až do 6hodiny ranní následujícího dne. Zvláštní, že mě probudil telefonát na JIP, zrovna volal M. jak se mi daří. Sestra na mě jen koukal se slovy "Právě se probrala" a usmála se. Bylo mi nic moc. Viděla jsem dvojitě, levé oko jsem měla nepohyblivé, "zamrzlé" v koutku, bolesti hlavy, hrozná únava. Z hlavy mi trčel dren na jehož konci byla nádoba plná krve. Jizva na hlavě měla 17 stehů.
Už druhý den, jsem na JIP, seděla na posteli, za dva dny mi vytáhli dren a cévku, odpojili od přístrojů. Chtěla jsem chodit na záchod a procházet se po chodbě :o) a odmítala jsem pořád jen ležet.
3 den si vyžádala , že chci zpět na pokoj, aby za mnou mohly děti.
Jelikož jsem pacientkou přednosty, o všem rozhodoval on. Řekl, že pokud se na to cítím, není proti.
Uběhly 4 dny, na kontrolním CT bylo stále lehké krvácení do mozku. Jinak krom bolestí hlavy jsem se cítila dobře.
Bohužel kus nádoru zůstal v hlavě. Celkové odstranění je nemožné, více ho vzít taky nemohli, protože hodně krvácel. Přednosta nevyloučil další operaci.

27.1 jsem si zažádala ráno u vizity, že chci už domů.
Lékař se na mě podíval, pohledem jestli to jako myslím vážně. Chtěli mě převézt ještě na pár dní na neurologii. Mám lehké krvácení do mozku a jsem po velmi náročné operaci, v kterou opravdu málokdo věřil.
Říkal mi, že domů mě pustit nemůže, protože prof.S. se vrátí až v pondělí a jsem jeho pacientka. Řekla jsem, že tak dlouho tam na něj čekat nebudu :o). Kývl, ale pouze pod podmínkou, že podepíšu revers. Ano opět jsem utíkala z nemocnice, já nezodpovědná žena, matka dvou dětí.

M. byl na MD, takže byl doma a pečoval o mě i o děti.
Za týden jsem šla na kontrolu, vytáhli mi stehy. Ptala jsem se na výsledky z histologie. Lékař na ambulanci mi sdělil typ nádoru. CHORDOM. Velmi agresivní. Radioterapie ani chemoterapie neúčinná, na Gama nůž moc velký. Vyhlídky nic moc...
V pátek jsem šla na kontrolu k prof.S., že jsem odešla na revers tomu se jen smál, říkal, že sama vím jak mi je. Velice si vážím jeho přístupu.

Začala jsem chodit na rehabilitace s okem, prof.S. říkal, že pokud oko do 3 měsíců nerozhýbu, domluví mi operaci, kde mi oko zaslepí, budu na levé oko slepá :o/. To jsem nechtěla dopustit.
Můj oční lékař tomu dával šanci, poctivě jsem cvičila, nosila okluzor a výsledky se dostavily. Vidění oka jsem měla 40% a dvojité vidění také tak. Po dvou měsících se mi vidění zlepšilo na 100% a dvojí vidění kleslo na 4% . Okem už hýbu krásně. Sice ho nedám úplně na stranu jako zdravý člověk, schází mi tam pár mm, ale na první, ani druhý, pohled není nic vidět. Dvojité vidění mám jen po ránu, než vstanu z postele a pořádně se probudím, to mě taky i bolí hlava. S hlasivkou jsem začala chodit na foniatrii, cvičím, výsledky bohužel zatím žádné. Je možné, že nádor poškodil hlasivkový nerv.

V březnu jsem šla na kontrolní MR. Bohužel, nedopadla nejlépe. Patologické změny na mozku, posunutá hypofýza, nádor má cca 5cm. Prof.S. říkal, že to je opravdu jen malý kousek, oproti tomu co jsem tam měla předtím.
Možnosti - kontrola za půl roku nebo další operace. Je třeba uvolnit mozkový kmen. Říkám, že další operace, nebudu čekat půl roku a stresovat se. Navíc potřebuji být fit, dcerka jde do školy :o). Ptal se jak mi je, jak se cítím, psychicky. Že je to velmi důležité, pro zdárný průběh operace. Bude to opět velmi náročné. Tentokrát je v ohrožení lícní a sluchový nerv. Takže ochrnutá levá tvář a hluchota na levé ucho, nic moc. Taky samozřejmě riziko toho, že to nepřežiji vůbec není malé. Nádor si nemohl vybrat lepší místo. Mozkový kmen, centra životních funkcí, mícha...

Nástup k další operaci mám 29.6. 2009.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.