Další kontrolní vyšetření 5.2018

4. Operace druhá - víra v zázrak

27. března 2013 v 21:57 | Kastina
K operaci jsem nastoupila 29.6.2009.

Překvapilo mě, že většina sester i lékařů si mě pamatovala. Holt jsou prý pacienti, na který se nezapomíná :o). Dr. na příjmu mi řekl, že operovat budeme hned druhý den. Na jedné straně jsem byla v šoku z tý rychlosti, na straně druhé jsem byla ráda. Bohužel večer mi sdělili, že se operace odkládá, protože mají akutní případ. No co se dá dělat. Další den čekání...
Večer před operací jsem šla ještě k Dr. zeptat se vlastně na všechny informace k mému problému, chtěla jsem vidět MRI, říct rizika... Vše mi lékař (co měl ten den službu) ukázal. První nádor byl obrovský, pokrýval celou levou část mozku, vypadalo to jako plíseň. Současný nádor byl třetinový. Dr. mi sdělil jak se bude operovat, že budu sedět, jak náročná operace je. Prý jsem taková jejich rarita, můj typ nádoru má snad 1% lidí, zkušenosti mizivé a nikdo neví co od toho čekat. Prof.S. je jediný který si troufá. Mám být v klidu. Zná dokonale anatomii, zvládne to. Nu co mi zbývá než věřit. Manžel mi ostříhal a oholil vlasy. Poseděli jsme na odd. a večer se vydal směr domov a já směr postel... Byla jsem kupodivu docela klidná, klidnější než poprvé.

1.7. ráno v 7 hod. jsem jela na sál. Po 8mi hodinách volal manžel do nemocnice jak to s semnou vypadá. Nikdo nic nevěděl, nikde jsem nebyla. Sestra slíbila, že podrobnosti zjistí, ať zavolá za půl hodiny. Když volal podruhé sestra mu sdělila, že jsem stále na sále. Stav je kritický, už 2 hodiny nemůžou zastavit krvácení...

Operace trvala celkem 10 hodin. Na krvácení pomohl až nějaký nový lék, u nás na trhu cca 3 roky, bez něj bych neměla šanci. I tak později říkal prof.S, že před pár lety, by si s tímto typem nevěděli rady a nemohli by operovat.

Po operaci jsem si dva dny pospala na KARIM. Nepamatuji si nic, jen obrovskýho růžovýho plyšáka nad postelí :o) (místní). Byla jsem ne zrovna v dobrém stavu. Prý se zapotili všichni. Později mě převezli na JIP na neurochirurgii. Všechno bylo daleko víc zdlouhavé než poprvé. První týden si moc nepamatuji, jen útržkovitě. Vím, že jsem chtěla hned chodit, hned sedět, ale ono to nešlo. Říkali, že jsem netrpělivá, smáli se a že tohle tam už dlouho neměli, že jsem moc hrrr. Měla jsem velké halucinace a pletla si sny s realitou. Když mi začalo být lépe, začali se řešit moje hlasivky. Obě ochrnuté a oteklé, na dýchání jsem měla cca 3 mm a nechtěli mi vyndat sondu na jídlo. ORL navrhlo tracheostomii. Odmítla jsem to s tím, že s dírou v krku, žít nebudu. Ať tu hadičku vyndají a uvidí se.Denně konzilium ORL, denně se to řešilo. Začala jsem být nervózní, hadička mi vadila, bolel žaludek, nakonec ji vytáhli. Dýchalo se mi dobře.

Po pár dnech otok na hlasivkách splaskl a pravá se začala hýbat, Je v pořádku. Levou mám ochrnutou stále.
Nádor po druhé operaci má cca 3-4 cm, ale je aktivní a je pravděpodobné, že poroste dál... Mozkový kmen je volný.
Chtěla jsem už z JIP pryč viděla jsem tam umírat člověka, přivezli 4 letou holčičku s neoperovatelným nádorem, bylo to něco nepředstavitelného. Prosila jsem prof.S, že už chci jít pryč, dva týdny jsem neviděla děti a na JIP nesmí. Souhlasil. Dali mě na pokoj hned vedle sesterny a 13.7. poslali domů.

Zrovna ten den slavila Karolínka 7 měsíců...

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.